Uzavřeme se do vlastního vězení pod tíhou bolesti a okolností, většinou už jako děti. Stane se to pro nás, tak známý prostor, že si ani neuvědomíme, že jsme ve vězení. Ve vězení vlastních tíživých pocitů, strachů, osamocení, závislostí…bere nám to veškerý prostor. Ale pořád je to pro nás tak moc známé, oproti svobodnému životu.
Co nám oběť přináší?
I plno pozitiv, pozornost, nepřijímání zodpovědnosti, politování, pseudopodporu...A mnoho dalšího. Na to je důležité se podívat.
Co nám oběť bere?
Především život, naše potřeby, co opravdu chceme, naši životní cestu, poslání, nadání, energii.
Co s tím?
Vyjít z vězení oběti. Připustit si, kde se nacházím. A pokud je to právě vězení oběti, tak čím je tvořeno, co je mé vězení, kde všude se cítím jako oběť. Uvědomit si, co opravdu chci, co chci cítit, co chci žít. Podívat se na to, jak se k tomu můžu dostat. A to už je někdy na práci s průvodcem, terapeutem, koučem. A ano je to také o disciplíně, tréninku, práci. Ne, já opravdu nejsem typ člověka, který si dokáže vše vymeditovat a zmanifestovat atd...
Takže hurá do toho, stojí to za to!
Comments